poezie v próze

 

mám rád knihy

dotýkat se jejich hřbetu

otvírat a listovat popsanými stránkami

 

někdy to příjemně šustí,

jako listí

když, slova a věty padají z knihy a

na zemi vytvářejí ve zdánlivém chaosu

úžasné světy

plné barev, tvarů, tlení i nového zrodu

 

pokud ovšem vypadne kniha z police

jaksi sama od sebe a

rovnou k vašim nohám

bývá to znamení

 

starý prodavač v antikvariátě

udiveně zvedl hlavu,

posunul si na nose kulaté brýle

podíval se na mě a řekl

 

to se nestává moc často,

aby si kniha sama vybrala

 

víte ... ne všechno je pro každého

a dostanou-li se vědomosti do nepovolaných rukou

může po nich dotyčný i zblbnout

 

jen se podívejte kolem sebe,

kolik lidí je všeznalých

jen samé „já vím“ a „to znám“

 

plné hlavy načtených textů,

těch vět a slov co jim běží hlavou,

jen samé vědění,

ale vůbec žádný údiv

 

jste-li přeplněn znalostmi

přestanete žasnout nad růží, nad krajkou pavučiny,

nad měsícem v úplňku, skálou či řekou v mlžném oparu

 

ztratíte schopnost žasnout sám nad sebou,

ale moudrost, to je něco jiného

moudrý člověk má v ústě údiv

opět sklopil hlavu a pohroužil se do své práce

 

zvedl jsem knihu ze země,

velmi opatrně, abych ji neublížil

jsem ji náhodně otevřel

 

stála tam jen jedna jediná věta:

„Jsi přeplněn znalostmi a všechno co víš je jen kravský lejno“ – Osho