srdce mi buší jako zvon

od stropu visí lampion

a v něm svíčka lehce záři

odráží se v moji tváři

jako roky v kalendáři

 

mám

 

jich stále víc a více

temné dráhy zřítelnice

světlo vedou ke mně domů

touhle cestou lampionů

půjdu i zpět,

dejme tomu

 

sám,

 

za zavřenými víčky

hlídám klece a k nim klíčky

jsou už plné různých masek

pletenec ze snů a vrásek

kaleidoskop všech mých lásek

 

...

 

v duši mi zpívá srdce zvon

zni čistě žádný křivý tón

 

poslední si beru z masek

klíče dávám za opasek

cestou, kde i světlo bledne

vidím dobře jako ve dne

 

na cestu mi svítí lampion