mám svoji vlastní galerii

Louvre by mohl závidět

ty skici ve mě stále žijí

jsou jako žáčci ve třídě

 

na jednom místě neposedí

stále se hlásí o slovo

každý z nich chce být na popředí

svěsím je, bude hotovo

 

zas mohu chodit prázdným sálem

dívat se v klidu do ticha

být spokojený jenom s málem

vylil jsem víno z kalicha

 

však něco ve mně stále hlodá

žízeň se nedá uhasit

to prázdné plátno spát mi nedá

je ve mně jako parazit

 

a tak si říkám: „proč to žiju?“

jenom snad pro ty obrazy

do bláta nové skici ryju

 

na rukou staré obvazy