top of page

poezie v próze

poezie v próze

Až vstoupí jasn
2016
Cesta z lesa
2016
Do všech oceánů
2019
Dveře
2016
Full House
2019
Gestem Atlasovým
2019
Heisenbergův princip neurčitosti
2016
Houpu se na liáně
2016
Introspekce
2019
Jako kravský lejno
2016
Její svět
2019
Jinakost
2019
Kdo Ti řekl že
2016
Když odletěly ryby
2016
Lučištník
2016
Mačkám po ránu
2019
Na cestách bez map
2016
Nepravděpodobně pravdivý
2019
Obálka víry
2019
Od kolébky po kolébku
2019
Oči medvěda
2019
Pianino v kapse
2019
Pohled kudlanky nábožné
2016
Poslední kroužek
2019
Poslední mnich
2016
Pozdě z hnízda
2019
Prázdný člun II.
2016
Puma
2019
Překročil jsem hráz
2019
Sen s chuti medoviny
2016
Shelma
2019
Simone Péréle – Implicite - ver.1
2019
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po
2019
Slunce vyšších pater
2019
Sny, které se plní
2016
Stačí jen být
2016
Stopy
2019
Stopy na plátně
2016
Stékat jako kapka
2016
Stíny tisíce ohňů
2016
Ten nejrychlejší z nás
2018
Toltécká moudrost
2016
U nás na dvorku
2016
Usměvavá moštářka
2019
Uváznutí v čase
2016
V doteku Tao
2016
V roli Sigmunda Freuda
2016
V roli hostitele
2019
V zajetí stromů
2016
Vlak mezi peklem a rájem
2016
Zadělali si na problém
2016
Zbůhdarma planět
2016
Ze života žab
2016
Zákon zachování ege
2016
Úhlem perspektivy
2019
Útočiště
2016
Šest tisíc selhání
2016
Život je poezie v experimentu
2016
Jako_kravský_lejno.png

Full House

7.10.2019


Zběsile jsem bušil

hlavou

to své „berany - berany - duc“

do „Zdi nářků“,

avšak ta mrcha, stále

ani sten...

.

S kamenným obličejem

snášela všechny mé pokusy

stát se zdí,

či alespoň pod ní ležet,

to pokud se bušící transmutace

nepovede...

.

Zeď se jen trochu červenala

v místech našich doteků,

snad studem z prožité intimity.

Vše však zvládala.

.

Se stoickým klidem hráče pokeru,

měla v ruce „Full House“

a nevěděla

co s ním ...

.

No pochopte,

to už bylo na ránu z milosti.

To rytmické "duc-duc"

mě začalo unavovat.

.

Kupodivu stačila jen myšlenka

a zeď konečně promluvila:

„udržuj rytmus“...

.

Věděla, co říká, ale

dělala opak.

Z  b      

     o   r

    T  i 

          l    a      se do mě.

.

Zavalila mě velikostí

svého majestátu,

aby mě opětovně postavila

na nohy,

na ruce ...

.

Nakonec jsem i já dostal

svou dávku požehnání.

.

Tu špetku hvězdného prachu,

který občas ulpívá na každém z nás

a dává nám

pomíjivě iluzorní pocit:

„Už jsem tam“...

.

Aby mě hned vzápětí,

z tohoto pomýlení, vytrhla ona,

u jejíchž základů jsem ležel,

otázkou:

.

„Tu už bude ducinky takové .....“

.

Zbytek jsem neslyšel

.

.

Zavalila mě zeď  

bottom of page