poezie v próze
poezie v próze
Až vstoupí jasn | 2016 |
Cesta z lesa | 2016 |
Do všech oceánů | 2019 |
Dveře | 2016 |
Full House | 2019 |
Gestem Atlasovým | 2019 |
Heisenbergův princip neurčitosti | 2016 |
Houpu se na liáně | 2016 |
Introspekce | 2019 |
Jako kravský lejno | 2016 |
Její svět | 2019 |
Jinakost | 2019 |
Kdo Ti řekl že | 2016 |
Když odletěly ryby | 2016 |
Lučištník | 2016 |
Mačkám po ránu | 2019 |
Na cestách bez map | 2016 |
Nepravděpodobně pravdivý | 2019 |
Obálka víry | 2019 |
Od kolébky po kolébku | 2019 |
Oči medvěda | 2019 |
Pianino v kapse | 2019 |
Pohled kudlanky nábožné | 2016 |
Poslední kroužek | 2019 |
Poslední mnich | 2016 |
Pozdě z hnízda | 2019 |
Prázdný člun II. | 2016 |
Puma | 2019 |
Překročil jsem hráz | 2019 |
Sen s chuti medoviny | 2016 |
Shelma | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver.1 | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po | 2019 |
Slunce vyšších pater | 2019 |
Sny, které se plní | 2016 |
Stačí jen být | 2016 |
Stopy | 2019 |
Stopy na plátně | 2016 |
Stékat jako kapka | 2016 |
Stíny tisíce ohňů | 2016 |
Ten nejrychlejší z nás | 2018 |
Toltécká moudrost | 2016 |
U nás na dvorku | 2016 |
Usměvavá moštářka | 2019 |
Uváznutí v čase | 2016 |
V doteku Tao | 2016 |
V roli Sigmunda Freuda | 2016 |
V roli hostitele | 2019 |
V zajetí stromů | 2016 |
Vlak mezi peklem a rájem | 2016 |
Zadělali si na problém | 2016 |
Zbůhdarma planět | 2016 |
Ze života žab | 2016 |
Zákon zachování ege | 2016 |
Úhlem perspektivy | 2019 |
Útočiště | 2016 |
Šest tisíc selhání | 2016 |
Život je poezie v experimentu | 2016 |
Úhlem perspektivy
18.5.2019
mám rád tajuplnost...
v místech,
slovech i myšlenkách,
v příbězích
a vlastně
i v lidech...
.
dává totiž životu
výraz originality,
něčeho,
co tu ještě nebylo,
co málo kdo může vlastnit,
či něčeho
co jen tak někdo nechápe...
.
proto jsem taky na tu půdu,
v domě mých prarodičů
lezl,
v očekávání,
tajemných zákoutí
plných unikajících stínů,
a vikýřem
opatrně nahlížející slunce,
jen kradmo,
aby se neřeklo...
.
podlaha vrže
a každý krok
zvíří
obláčky letitého prachu...
.
z pohledu zblízka
však připomínají hřiby
vybuchujících A-bomb
.
vše je jen úhel perspektivy...
i poklad v očích a srdci
šestiletého kluka,
schovaný kdesi na půdě...
„Víš Čenoušku
(tak mě děda říkal
a pokud se usmíváte
je to v pořádku)
tvůj praděda tam kdysi schoval
velmi vzácnou dýku“
a že prý dodnes
ji nikdo nenašel...
.
odhrnuji stíny,
nakukuji do zákoutí,
hrdlo sevřené,
zapomínám dýchat,
napjatý jak struna
těsně než praskne
či vydá harmonický tón...
.
leknutím
jsem se málem počůral...
.
to za rohem babička,
zarputilá to ostraha
půdních pokladů,
znenadání vyvstala jako duch
z prachu a energie
tajemného místa...
.
„Co tu děláš Čenoušku?
Víš, že sem nesmíš!“
.
pozoruji její výbuchy,
jsou jiné nežli ty moje,
ne tak krásné,
spíše šouravě plíživé
jak kobercový nálet...
.
„Babi já vím“
a peláším dolů za dědou
stál u dveří a smál se
„Chytla Tě, viď?“
„jo“ – odpovídám lakonicky
"No - zítra jdeme na hřbitov a .... “
„Bezva dědo, to zůstanu doma“
já na to...
.
tehdy si uvědomím,
že můj milovaný děda
má
stejně jiskřivě tajemné oči
jako já ...
„Ale opatrně Čenoušku“
říká a bere mě za ruku