​

rád se procházím lesem

pozoruju ho v jeho celistvosti

i detailech jednotlivých stromů

ta procházka mi dodává klidu

 

je to tím, že jednotlivé stromy nehodnotím

o žádném z nich neřeknu, že je ošklivý

protivný, že je mi z něj smutno

 

se žádným stromem se neztotožňuju

prostě je míjím a pozoruju

 

stejně tak procházíme svým mentálním lesem

kdy každý z nás máme svůj vlastní

jen místo stromů

v něm rostou myšlenky

 

narodíme se do poměrně řídkého lesa

kolem nás je zatím jen pár myšlenek

ale jak jdeme dál, stromů přibývá

 

problém je v tom, že si ty stromy přisvojujeme

ztotožňujeme se s každým z nich

posuzujeme je

a skrze ně pak i sami sebe

 

jestliže se k myšlenkám

začneme chovat jako ke stromům

protože ta borovice či jedle přeci nejsem já

a budeme je pouze pozorovat

začne být naše procházka lesem mnohem příjemnější

 

časem narazíme i na mýtiny či paseky

a i když se cesta zdá být bez konce

pomalu si uvědomíme, že les poněkud řídne

až jednoho dne vyjdeme ven

 

není se čeho bát

ta cesta pokračuje dál

abychom jednou došli tam, odkud jsme vyšli

 

a potkáme-li i přesto nějaký ten strom

bude dozajista krásný

 

a my jej z láskou obejmeme