poezie v próze
poezie v próze
Dveře | 2016 |

Dveře
21.2.2016
člověče kde jste se tu vzal?
slyšíte mě?
lekl jsem se, až jsem se málem posral
když jsem otevřel dveře a uviděl ho
svůj ne moc velký byt znám dokonale
alespoň myslím, že
3+1 není tak hodně, abych se v něm nevyznal
před chvíli jsem těmi dveřmi prošel
sice v opačném směru
ale jsem si jistej, že tam nikdo nebyl
a najednou, jak lusknutím prstu
je všechno jinak
pradávná poplachová reakce na intenzivní stres
napadla mě poučka z hodin biochemie
a hned jsem si uvědomil,
jakým kalupem se právě teď
do těla vylučuje adrenalin a noradrenalin
buď ho něčím majznu, ale čím ?
říkal jsem si
a nebo jako .... co ?
oknem to nejde,
skákat ze čtvrtého patra se mi nechce
kdesi v koutku duše se objevilo něco ...
a podobně jako Platon v podobenství o jeskyni
jsem si uvědomil, kde je řešeni
je to zvědavost,
tak velká, že překoná i strach
vyšel jsem ven z jeskyně
tedy obrazně řečeno,
jinak jsem se opatrně šoural vlastním pokojem
k chlapíkovi, který dělal, že mě nevidí
podal jsem mu statečně ruku
bral jsem to gesto, jako znamení míru
ruka prošla jeho tělem
chvilku jsem stál jako opařený
a pak mi to konečně došlo
no jasně .... halucinace
Dimethyltryptamine neboli DMT
moje epifýza, ta malá žláza v mozku se asi zbláznila
a produkuje toho nějak moc
s radostí sobě vlastní jsem si luskl prsty
dělám to tak vždycky, když na něco přijdu
bez povšimnutí jsem prošel chlapíkem
rovnou ke dveřím do koupelny
jediné co teď potřebuji je sprcha
myslel jsem si
vzal jsem za kliku
otevřel dveře
a .... do prdele
přede mnou byla nádherná laguna
její tyrkysová modř ladila
s bujnou vegetací všude kolem
a z velké výšky do ní padal vodopád
že by to bylo jen tím lusknutím ?
napadlo mě,
ale to už jsem se smál
prošel jsem dveřmi
a pomalu, pomaloučku
jsem je za sebou zavřel


