top of page

poezie v próze

poezie v próze

Až vstoupí jasn
2016
Cesta z lesa
2016
Do všech oceánů
2019
Dveře
2016
Full House
2019
Gestem Atlasovým
2019
Heisenbergův princip neurčitosti
2016
Houpu se na liáně
2016
Introspekce
2019
Jako kravský lejno
2016
Její svět
2019
Jinakost
2019
Kdo Ti řekl že
2016
Když odletěly ryby
2016
Lučištník
2016
Mačkám po ránu
2019
Na cestách bez map
2016
Nepravděpodobně pravdivý
2019
Obálka víry
2019
Od kolébky po kolébku
2019
Oči medvěda
2019
Pianino v kapse
2019
Pohled kudlanky nábožné
2016
Poslední kroužek
2019
Poslední mnich
2016
Pozdě z hnízda
2019
Prázdný člun II.
2016
Puma
2019
Překročil jsem hráz
2019
Sen s chuti medoviny
2016
Shelma
2019
Simone Péréle – Implicite - ver.1
2019
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po
2019
Slunce vyšších pater
2019
Sny, které se plní
2016
Stačí jen být
2016
Stopy
2019
Stopy na plátně
2016
Stékat jako kapka
2016
Stíny tisíce ohňů
2016
Ten nejrychlejší z nás
2018
Toltécká moudrost
2016
U nás na dvorku
2016
Usměvavá moštářka
2019
Uváznutí v čase
2016
V doteku Tao
2016
V roli Sigmunda Freuda
2016
V roli hostitele
2019
V zajetí stromů
2016
Vlak mezi peklem a rájem
2016
Zadělali si na problém
2016
Zbůhdarma planět
2016
Ze života žab
2016
Zákon zachování ege
2016
Úhlem perspektivy
2019
Útočiště
2016
Šest tisíc selhání
2016
Život je poezie v experimentu
2016
Jako_kravský_lejno.png

Dveře

21.2.2016

člověče kde jste se tu vzal?

slyšíte mě?

 

lekl jsem se, až jsem se málem posral

když jsem otevřel dveře a uviděl ho

 

svůj ne moc velký byt znám dokonale

alespoň myslím, že

3+1 není tak hodně, abych se v něm nevyznal

před chvíli jsem těmi dveřmi prošel

sice v opačném směru

ale jsem si jistej, že tam nikdo nebyl

 

a najednou, jak lusknutím prstu

je všechno jinak

 

pradávná poplachová reakce na intenzivní stres

napadla mě poučka z hodin biochemie

a hned jsem si uvědomil,

jakým kalupem se právě teď

do těla vylučuje adrenalin a noradrenalin

 

buď ho něčím majznu, ale čím ?

říkal jsem si

a nebo jako  ....  co ?

oknem to nejde,

skákat ze čtvrtého patra se mi nechce

 

kdesi v koutku duše se objevilo něco ...

a podobně jako Platon v podobenství o jeskyni

jsem si uvědomil, kde je řešeni

je to zvědavost,

tak velká, že překoná i strach

 

vyšel jsem ven z jeskyně

tedy obrazně řečeno,

jinak jsem se opatrně šoural vlastním pokojem

k chlapíkovi, který dělal, že mě nevidí

 

podal jsem mu statečně ruku

bral jsem to gesto,  jako znamení míru

 

ruka prošla jeho tělem

 

chvilku jsem stál jako opařený

a pak mi to konečně došlo

 

no jasně .... halucinace

Dimethyltryptamine neboli DMT

moje epifýza, ta malá žláza v mozku se asi zbláznila

a produkuje toho nějak moc

 

s radostí sobě vlastní jsem si luskl prsty

dělám to tak vždycky, když na něco přijdu

 

bez povšimnutí jsem prošel chlapíkem

rovnou ke dveřím do koupelny
jediné co teď potřebuji je sprcha

myslel jsem si

 

vzal jsem za kliku

otevřel dveře

 

a .... do prdele

 

přede mnou byla nádherná laguna

její tyrkysová modř ladila 

s bujnou vegetací všude kolem  

a z velké výšky do ní padal vodopád

 

že by to bylo jen tím lusknutím ?

napadlo mě,

 

ale to už jsem se smál

 

prošel jsem dveřmi

a pomalu, pomaloučku

 

jsem je za sebou zavřel

bottom of page