​

„posloucháš ty mě vůbec?“

samozřejmě, že ji poslouchám

nejsem přeci hluchej

i když někdy, bych raději byl

 

„připadá mi, že tě vůbec nezajímám“

 

tvářila se naštvaně

což umí perfektně a občas se mi zdá

že si v tom i libuje

 

faktem je, že vedle bolení hlavy

je to druhá věc

čím mě dokáže dost rozhodit

 

„promiň zlato… tak co se stalo“

to zas bude jeden s těch jejích praštěnejch snů

 

začalo to jako obvykle

„víš… zdálo se mi…“

 

byla jsem nějaký arabský trhovec

stánek vedle stánku… plno vůní a barev

čilý ruch lidí snažících se

levně koupit či draho prodat

 

prodávala jsem koření

papriku, římský kmín, mleté chilli papričky

Badyán…

musel jsem ji zastavit… pokračuj prosím tě

 

je mi to trapný i teď ti to říct, ale

přišlo to nějak na mě… no prostě…

dlouze a hlasitě jsem si uprdla

 

musel jsem zadržovat smích, ale

ten sen si mi začal líbit

 

všichni na mě civěli, ze všech stran jsem viděla

udivené, pohoršené i smějící se pohledy

 

utekla jsem… domů se už nevrátila… bála jsem se

někoho známého vidět… tolik jsem se styděla

a tak jsem ten kraj opustila

 

po mnoha letech, už jako stará žena jsem se vrátila

tolik se mi stýskalo

chtěla jsem vidět i tržiště, kde jsem strávila tolik let

nemohla jsem uvěřit svým očím

vypadalo stejně jako bych jej opustila teprve před pár dny

 

jen..…  jedna věc byla jiná

 

celá tržnice byla krásně vydlážděná

 

v tom se ke mně otočil nějaký muž

jeho tvář se mi zdála povědomá, ale paměť už nesloužila

 

„hledáte někoho“ ptal se mě

ne, to ne.... jen obdivuji, jak je ulice krásně vydlážděná

 

„ach tohle“ řekl udiveně muž,

„tak to bylo vydlážděno tři roky, čtyři měsíce a dva dny poté

co si tady jedna trhovkyně hlasitě uprdla“

...

..

.

„tak co si o tom snu myslíš?“ dívala se na mě zkoumavě

 

chvíli jsem přemýšlel, co ji na to mám říct, abych ji uklidnil

to víte, nejsem žádný Freud

ale řekl jsem ji toto

 

„lidi slyší a pamatují si jen to nepodstatné

teď si uprdneš a vzápětí to je minulost

myslím, že jsi inteligentní (to slovo má ráda) a

inteligentní člověk nelpí na mrtvé minulosti “

 

 

skočila mi zničehonic do náruče a dala mi pusu

 

tak díky pane Freude