stávám

hmmm

s tvrdou pravidelnosti

7x7 o 5 ráno...

.

miluji vůně jižních plodů

která ulpívá na lepkavých prstech

potřísněných jejich šťávou

jižní plody jsou plné krásy

a jsou li vyvinuté od přírody

takříkajíc od pánaboha

bez chemie a jiných zázraků

jsou přirozeně šťavnaté...

 .. 

někdy si připadám, jako odšťavňovač,

jen samé mačkání a o mačkávání

hnětení, mytí a sušení

a když na to přijde, pokradmu i veřejně 

polykám, chutnám a olizuji,

ohmatávám, tahám, zahajuji

vše se stále stejným zaujetím

a k tom vinný hrozny

jen ta představa a dal bych si hned říci

a co na tom, o tom ten život

přeci taky je, ne?

.

jen ty raní tlaky zůstávají...

hodně dělaj letáky

mám jich doma plnou bednu

nečtu je hned, bezprostředně

co vypadnou ze schránky

jak vyhřezlý střeva

sousedovic kočky Micky

potom co ji přejel pošťáckej vůz

a Micka,ale někdy, 

když jsme ji chtěli pozlobit  

jsem ji říkali i Minda - Pinda

naposledy svobodně

a volně mňoukla na rozloučenou 

a natáhla ráfy

nechám je uležet

tu bednu letáků – ne Pindy

ty je škoda nechat ležet ladem

pak sice nejsou tak horký

ale jako obrázky jsou pořád pěkný...

.

nejvíc mám rád ty obrázky o cestování

takovej krajíř z krajku

co se potuluje furt někde venku

snaží se nacpat úzký do tenkejch

a nakonec končí

v chumlu odsouzených

tak to je fakt hustej příběh...

.

chtěl bych být jako ty lidi

co vyznávaj volnost

a nemaj pravidla

jak těm se žije

bez závislosti na výsledku

žádat - bez skrytých pohnutek

vnímat - bez hodnocení

být silou i prožitkem

a umocněním sebe sama

ale žít s nima - to se nedá…

...

v tom usměvavá moštářka

soucitně pohne prsy

nahne se ke mně, řka

hele stav na „té“

šťavnatě popovídáme

protože, takovýho olizovače

jsem už dlouho neviděla…

.

víte

kromě míst

ve kterých neustále hodnotíme

jestli je něco dobré

nebo špatné

existuje i jiný prostor

a kde se duše potkávají

a radostně se dělí o zážitky 

jak to lidský tělo s tím egoistickým egem

skvěle zvládli

tak tam se spolu nepotkáme …

.