poezie v próze
poezie v próze
Až vstoupí jasn | 2016 |
Cesta z lesa | 2016 |
Do všech oceánů | 2019 |
Dveře | 2016 |
Full House | 2019 |
Gestem Atlasovým | 2019 |
Heisenbergův princip neurčitosti | 2016 |
Houpu se na liáně | 2016 |
Introspekce | 2019 |
Jako kravský lejno | 2016 |
Její svět | 2019 |
Jinakost | 2019 |
Kdo Ti řekl že | 2016 |
Když odletěly ryby | 2016 |
Lučištník | 2016 |
Mačkám po ránu | 2019 |
Na cestách bez map | 2016 |
Nepravděpodobně pravdivý | 2019 |
Obálka víry | 2019 |
Od kolébky po kolébku | 2019 |
Oči medvěda | 2019 |
Pianino v kapse | 2019 |
Pohled kudlanky nábožné | 2016 |
Poslední kroužek | 2019 |
Poslední mnich | 2016 |
Pozdě z hnízda | 2019 |
Prázdný člun II. | 2016 |
Puma | 2019 |
Překročil jsem hráz | 2019 |
Sen s chuti medoviny | 2016 |
Shelma | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver.1 | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po | 2019 |
Slunce vyšších pater | 2019 |
Sny, které se plní | 2016 |
Stačí jen být | 2016 |
Stopy | 2019 |
Stopy na plátně | 2016 |
Stékat jako kapka | 2016 |
Stíny tisíce ohňů | 2016 |
Ten nejrychlejší z nás | 2018 |
Toltécká moudrost | 2016 |
U nás na dvorku | 2016 |
Usměvavá moštářka | 2019 |
Uváznutí v čase | 2016 |
V doteku Tao | 2016 |
V roli Sigmunda Freuda | 2016 |
V roli hostitele | 2019 |
V zajetí stromů | 2016 |
Vlak mezi peklem a rájem | 2016 |
Zadělali si na problém | 2016 |
Zbůhdarma planět | 2016 |
Ze života žab | 2016 |
Zákon zachování ege | 2016 |
Úhlem perspektivy | 2019 |
Útočiště | 2016 |
Šest tisíc selhání | 2016 |
Život je poezie v experimentu | 2016 |
Toltécká moudrost
1.2.2016
četl jsem o ni v knihách a
možnost, že jí lze zahlédnout za levým ramenem
mě přímo fascinovala
to, že to tvrdili již staří Toltékové,
jejichž šamani to prý běžně praktikovali,
leč po požití ayahuascy,
mě udržovalo v naději
ohlížel jsem se,
často
při různých příležitostech
nejen po pěkných ženách,
ale i za své levé rameno
až jednou se mi to stalo
přebíhal jsem zrovna v hustém provozu
hlavní ulici
a již jsem byl téměř na druhém břehu,
když v tom se ozvalo zatroubení,
teď s odstupem času je mi jasné,
kolik připomínek řidičů
muselo dopadnout na mou hlavu
ale v tom okamžiku jsem se jen rychle
mrknul za své levé rameno
a dokončil svůj úprk na druhou stranu
v tom se to stalo,
zatmělo se mi před očima,
viděná realita se rozmazala
desorientován a neschopen pochopit
co se to stalo
jsem klesl na zem
odněkud z dálky ke mně doléhaly
nesrozumitelné zvuky,
připadalo mi,
že někam klesám a stoupám zároveň
až jsem konečně zachytil
není kam pospíchat pane,
když takovým úprkem
chcete na druhou stranu,
tak se hlavně neohlížejte
kdosi mě pomohl na nohy
první co jsem spatřil,
byla kandelábr pouličního osvětlení