poezie v próze
poezie v próze
Až vstoupí jasn | 2016 |
Cesta z lesa | 2016 |
Do všech oceánů | 2019 |
Dveře | 2016 |
Full House | 2019 |
Gestem Atlasovým | 2019 |
Heisenbergův princip neurčitosti | 2016 |
Houpu se na liáně | 2016 |
Introspekce | 2019 |
Jako kravský lejno | 2016 |
Její svět | 2019 |
Jinakost | 2019 |
Kdo Ti řekl že | 2016 |
Když odletěly ryby | 2016 |
Lučištník | 2016 |
Mačkám po ránu | 2019 |
Na cestách bez map | 2016 |
Nepravděpodobně pravdivý | 2019 |
Obálka víry | 2019 |
Od kolébky po kolébku | 2019 |
Oči medvěda | 2019 |
Pianino v kapse | 2019 |
Pohled kudlanky nábožné | 2016 |
Poslední kroužek | 2019 |
Poslední mnich | 2016 |
Pozdě z hnízda | 2019 |
Prázdný člun II. | 2016 |
Puma | 2019 |
Překročil jsem hráz | 2019 |
Sen s chuti medoviny | 2016 |
Shelma | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver.1 | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po | 2019 |
Slunce vyšších pater | 2019 |
Sny, které se plní | 2016 |
Stačí jen být | 2016 |
Stopy | 2019 |
Stopy na plátně | 2016 |
Stékat jako kapka | 2016 |
Stíny tisíce ohňů | 2016 |
Ten nejrychlejší z nás | 2018 |
Toltécká moudrost | 2016 |
U nás na dvorku | 2016 |
Usměvavá moštářka | 2019 |
Uváznutí v čase | 2016 |
V doteku Tao | 2016 |
V roli Sigmunda Freuda | 2016 |
V roli hostitele | 2019 |
V zajetí stromů | 2016 |
Vlak mezi peklem a rájem | 2016 |
Zadělali si na problém | 2016 |
Zbůhdarma planět | 2016 |
Ze života žab | 2016 |
Zákon zachování ege | 2016 |
Úhlem perspektivy | 2019 |
Útočiště | 2016 |
Šest tisíc selhání | 2016 |
Život je poezie v experimentu | 2016 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po
10.5.2019
(* dvoudílné -v barvě kobaltová modř – to se zas prohnu)
(věnováno a psáno pro eM)
ležím ve vaně
námořník přes palubu
a dříve než hodili mě
do těchto necek s dutou vodou
tak rozbili mi hubu
ale já ani necek....
..
namydlený do pohody a voňavý,
jak voní mi jen spodní prádlo Petry
hraji si se svým údem jako v té písni
„námořník a stěžeň
vrzni si - však nežeň“
a pozoruji s úsměvem
své chlupaté pštrosí nohy...
..
kolem hlavy mi proletí dubový soudek,
letí si na rum
zažehlé zbytkové palivo plá ohnivým ocasem
dlouhým jako kopí na kterém
sedí černé kuře s červenou kuklou
vypadá jako datel a na pozdrav
mi mávne křídlem...
..
mraky jsou zralé tak akorát
jen spadnout na zem
a začít se koulovat...
..
vzpomněl jsem si,
že se mne kdysi někdo ptal,
co nedělám?
a já odpověděl, že to co už je hotové!
takže se soustředím jen na to,
co zatím není...
..
z papíru se vykrojily labutě,
vlétly do formace planoucího slunce...
..
já najednou,
snad výpadkem mých zábran
vidět neviděné, zažít nezažité,
ucítit ticho v extázi vzdechů,
ochutnat nektar tvůj všech smyslů
pocítil šílenou touhu
se zas do Tebe ponořit
oceáne můj Tichý....
..
dívám se na tebe, jak hraješ na klavír
bosé nohy Ti omývají vlnky
ty šťastné a silné,
jež touha po dotyku a po polibku
donutí najít poslední zbytky sil
sil celého oceánu a vzrušené vlastním vlněním
jak v tanci za zpěvu Katie Melua
se vrhající k tvým nohám
ve vidině pomíjivě krátkého doteku....
..
nijak to nevnímáš jsa soustředěna
jen na každý jednotlivý pohyb
tvých štíhlých prstů...
..
na sobě spodní prádlo mé oblíbené značky
Simone Péréle – Implicite
barvy kobaltová modř
a klapky klavíru jaksi sami od sebe
padají a klesají a stoupají až na vrchol
kde zpění - jak vlny oceánu...
..
tóny se tisknou do partitury srdce,
když procházíš ulitou k zrcadlu
poskládanému do obrazce
obrazu knihy ze které raší stromy
co se rozvíjí v ladných obloucích peří
a zanecháváš indicie chvění...
..
mám tajné přání
které nemůže být splněné
protože vlak přes něj nejezdí,
ale nemůžu se ho vzdát,
tak, že...
..
nastavil jsem si trysko-prsty na rukou
s pulzním motorem na všech deseti
obalil se celý sněhem
do podoby sněhuláka...
stanu se astronautem a poletím
tak dlouho jak jen to nebude možné
proto, abych tě zase spatřil
..
ty mě už zezadu neobejmeš
nepolíbíš na šíji
ale řekneš
"Sbohem, harmonii už nehledám
Stačí mi, když uvidím duhu
Pak budu vědět, že on
je ten pravý"
....