​

(* dvoudílné -v barvě kobaltová modř – to se zas prohnu)

 

​

 

ležím ve vaně                               
námořník přes palubu

a dříve

než hodili mě do těchto necek

s dutou vodou

tak rozbili mi hubu

ale já ani necek....

 ..
namydlený do pohody 
voňavý, jak voní mi jen

spodní prádlo Petry

hraju si se svým údem

jako v té písni

„námořník a stěžeň

vrzni si - však nežeň“

a pozoruju s úsměvem 
své chlupaté pštrosí nohy... 
..

kolem hlavy mi proletí 
dubový soudek, 
letí si na rum

a zažehlé zbytkové palivo

plá ohnivým ocasem 
dlouhým jako kopí 
na kterém
sedí černé kuře 
s červenou kuklou 
vypadá jako datel

a na pozdrav 
mi mávne křídlem... 
..
mraky jsou zralé 
tak akorát 
jen spadnout na zem 
a začít se koulovat... 
..
vzpomněl jsem si, 
že se mne kdysi někdo ptal, 
co nedělám? 
a já odpověděl 
to co už je hotové! 
takže se soustředím 
jen na to,

co zatím není... 
..
z papíru

se samovolně vykrojily labutě, 
vlétly do formace 
planoucího slunce 
a já najednou,

snad výpadkem mých zábran

vidět neviděné,

zažít nezažité,

ucítit ticho v extázi vzdechů,

ochutnat nektar tvůj

a v extázi všech smyslů

se z Tebe vynořit

oceáne můj Tichý....

..

dívám se na tebe, 
jak hraješ na klavír

bosé nohy Ti omývají

vlnky

ty šťastné a silné,

jež touha po dotyku

po polibku

donutí najít poslední zbytky sil

sil celého oceánu

se vzrušené vlněním

vrhající se k tvým nohám

ve vidině

tak pomíjivě krátkého

doteku....

..

nijak to nevnímáš

soustředěna jen na

každý jednotlivý pohyb

tvých štíhlých prstů...

..

na sobě spodní prádlo

mé oblíbené značky

Simone Péréle – Implicite

barvy kobaltová modř

a klapky klavíru

jaksi sami od sebe

padají a klesají

jak vlny oceánu...

..
tóny se tisknou 
do partitury srdce, 
když procházíš ulitou 
k zrcadlu 
poskládanému 
do obrazce 
obrazu knihy 
ze které raší stromy 
co se rozvíjí 
v ladných obloucích peří 
a zanecháváš indicie chvění... 
..
mám tajné přání 
které nemůže být splněné 
protože

vlak přes něj nejezdí, 
ale nemůžu se ho vzdát, 
tak, že...

.. 
nastavil jsem si 
trysko-prsty na rukou

s pulzním motorem

na všech deseti 
obalil se celý sněhem 

do podoby sněhuláka...

stanu se astronautem 
a poletím 
tak dlouho

jak jen to nebude možné 
proto,

abych tě zase spatřil

ty jsi mě zezadu objala

políbila na šíji

 
mon amie....