poezie v próze
poezie v próze
Až vstoupí jasn | 2016 |
Cesta z lesa | 2016 |
Do všech oceánů | 2019 |
Dveře | 2016 |
Full House | 2019 |
Gestem Atlasovým | 2019 |
Heisenbergův princip neurčitosti | 2016 |
Houpu se na liáně | 2016 |
Introspekce | 2019 |
Jako kravský lejno | 2016 |
Její svět | 2019 |
Jinakost | 2019 |
Kdo Ti řekl že | 2016 |
Když odletěly ryby | 2016 |
Lučištník | 2016 |
Mačkám po ránu | 2019 |
Na cestách bez map | 2016 |
Nepravděpodobně pravdivý | 2019 |
Obálka víry | 2019 |
Od kolébky po kolébku | 2019 |
Oči medvěda | 2019 |
Pianino v kapse | 2019 |
Pohled kudlanky nábožné | 2016 |
Poslední kroužek | 2019 |
Poslední mnich | 2016 |
Pozdě z hnízda | 2019 |
Prázdný člun II. | 2016 |
Puma | 2019 |
Překročil jsem hráz | 2019 |
Sen s chuti medoviny | 2016 |
Shelma | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver.1 | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po | 2019 |
Slunce vyšších pater | 2019 |
Sny, které se plní | 2016 |
Stačí jen být | 2016 |
Stopy | 2019 |
Stopy na plátně | 2016 |
Stékat jako kapka | 2016 |
Stíny tisíce ohňů | 2016 |
Ten nejrychlejší z nás | 2018 |
Toltécká moudrost | 2016 |
U nás na dvorku | 2016 |
Usměvavá moštářka | 2019 |
Uváznutí v čase | 2016 |
V doteku Tao | 2016 |
V roli Sigmunda Freuda | 2016 |
V roli hostitele | 2019 |
V zajetí stromů | 2016 |
Vlak mezi peklem a rájem | 2016 |
Zadělali si na problém | 2016 |
Zbůhdarma planět | 2016 |
Ze života žab | 2016 |
Zákon zachování ege | 2016 |
Úhlem perspektivy | 2019 |
Útočiště | 2016 |
Šest tisíc selhání | 2016 |
Život je poezie v experimentu | 2016 |
Překročil jsem hráz
5.8.2019
Měla ráda, když jsem ji
kostěným hřebenem
Rozčesával ty její dlouhé temné vlasy
Jež jako vodopád
ztékaly
a
padly po páteři
až tam dolů, kde zakrývaly
ono tajemné místo...
.
.
ono pohřebiště vášní
i
lůno zrození,
místo jež od pradávna
lákalo pokořit,
vyplenit, poznat či chránit
evidentně vždy podle toho,
které z legend k tomuto místu,
dotyčný dobyvatel – badatel – ochránce
přikládal největší význam...
.
čas pokročil
a můj hřeben se pročesával
stále níž ke kořenům,
k prapočátkům
všech vztahových konců
stále však v uctivé vzdálenosti
od hráze zapomnění...
.
mnoho legend
se váže k tomuto magickému
trojúhelníku
v němž nenávratně mizí lidské touhy
aby se za čas vynořily
plně transformované
v širokou paletu variací
vyjadřující lásku a důvěru
v prožitý počátek,
či zklamání z nenaplnění
nebo frustraci
z nevědomého plnění...
.
.
náhle jsem si uvědomil,
že tělo pod vodopádem
se rytmicky vlní
souzní z pohyby mého hřebenu
láká i varuje zároveň
prohlašujíce:
"My setkáme se ... v bodě G"
" A běda, jak nepřijdeš..."
.
pochopil jsem,
že sám život nám poodhaluje
mnohá svá tajná zákoutí
láká nás k jejich zkoumání
dává nám skrze sebe šanci...
naučit se
vědomě se naplnit...
naplnit se
láskou až po okraj...
.
.
odložil jsem hřeben
a
překročil hráz