​

 

„Proč jsi neletěl ptáku blbej?!?“

říkám si pro sebe

to jsem fakt ještě neviděla

vyskočí si z hnízda, má křídla a neletí

a rozplácne se mně o hřbet

„Slyšíš mě“, „Otevři zobák“

no nic - zdechliny nežeru...

..

  

koukám z hnízda

zbyl jsem v něm sám, ostatní odletěli

mě svázal strach ze změny,

z volnosti a z vlastních křídel,

teď se tu proto kroutím hladem a sám

volám je, ale všechno je marné

koukám přes okraj, překonávám strach

a z posledních sil, skáču...

..

  

chci toho létavce shodit ze zad,

ale najednou to cítím

uvědomuju si tu radost

„vždyť ono tluče“, „stále mu tluče srdce“

složím ze zad toho sebevraha

nahrabu na něj listí a pomočím ho

ženu, snad budou doma...

..

„Kurva!“,„Co tady zas dělá ta kočka?“, 

řvu jak na lesy, dílem pro sebe a dílem,

aby bylo jasné, kdo je tu pánem

děcka si jako ptáčata poletují někde venku

zatímco má stará -se stará hlavně o drby

zrovna teď u plotu se sousedkou

„Tak co je?“, říkám kočce, ona však nic,

jen se tak blbě a upřeně na mě dívá...

..

  

ten člověk je asi debil, říkám si a 

nechápu, že mě nechápe

“Mňau - Mňau“, už skoro chraptím

stále dokola a on nic

jen olizuje tu svou láhev

po níž pak krká tak, že se vždycky 

hrozně leknu a on se jak blb šklebí,

paní tu není, to je blbý, 

ale možná děti...

..

 

náhle na to přijdu - vždyť:

„ta kočka na mě čumí úplně stejně

jako ta kráva Nováková, která mě vždycky 

vytáhla k tabuli a dobře věděla, že umím

ale úplný hovno. “

vypustím mocný krk v domnění

jak se zase Minda suprácky lekne

“Kurva - vona nic“, jen se na mě

podívá, ještě divnějším pohledem

jak kdybych byl debil na entou

a líně si odejde...

..

  

pán má dost myslím si, ta láhev mu 

musela sežrat mozek

mňoukám jako zběsilá od plotu,

kde paní drbe drby a na mé jasné signály

jen lakonicky a infantilně pronese:

„Mlíčko už jsi měla Mindo! Utíkej si chytit

ňákou myšku jo ?“, 

myslím si něco, co se nedá publikovat 

a říkám si, že by děti....

..

  

hrajeme si na doktory

to je se ségrou naše nejoblíbenější,

suprácká hra - fotr mě ale štve

používá naše slova a ani neví 

jak, kdy a proč, 

ale za to suprácky krká, to se musí nechat

„Hele ségra je tady Minda“, „Kouká, jak kdyby 

něco chtěla“, „No chce, abys šel s ní a nebo 

chce vyšetřit“, směje se ségra

když zaboří svůj malík do nosu 

už křičím, že je prase a běžím za Mindou

ta už je u branky, líně se protahuje

evidentně čeká, střídavě pokukuje na mě

a zase na les, kde se zřejmě toulala

„No to mě pozér“, vzpomenu si na ségru,

tu hlášku vymyslela ona a patří k našim

nejoblíbenějším, 

Minda zatím trpělivě čeká a mňouká

co chce to zvíře? Ptám se sám sebe a

jdu raději rychle za ní...

..

no konečně

Pepík je přeci jen z jiných vajec

vždycky zvědavý a vždy ochotný

svou zvědavost uspokojit, 

tak poběž Pepíku, běžíme - běžíme

snad tomu okřídlenci ještě tluče....

..

proberu se pekelným smradem

je horší než můj hlad

zapařený listí smrdí jak Minda

kočka Minda, největší nepřítel

říkala nám vždy máma, bacha na ni

když v tom mě čísi velká pracka

připlácne k zemi

a cítím mně známy smrad...

..

„ Mindo, drž ji “ řvu jak pominutý

a nevěřím vlastním očím, malá kavka, 

můj dávný sen, 

plně opeřený skorodospělec

beru kavku opatrně do rukou

bude to „Káča“ a peláším domů

to bude ségra čumět

  

hned ji přistřihnu křídla

aby neuletěla...