​

 

putoval jsem velmi dlouho

po mnoha letech jsem dorazil k řece

 

její proud byl velmi dravý a silný

a vydávala podivné hučení

jak si voda razila cestu mezi balvany

 

okolní příroda však byla tichá

snad na výraz respektu

 

všiml jsem si, že na břehu sedí mnich

pohled upřený přes řeku

ruce složené v klíně

čekal

 

možná na mě

 

usedl jsem vedle něj

a on, aniž by na mě pohlédl, začal vyprávět

 

vydal jsem se hledat Buddhu před mnoha lety

když mi řekli, že žije v této zemi

tam za řekou

byl jsem nadšený, v extázi

 

stačilo mi udělat již jen poslední krok

ptal jsem se lidí, kde si mohu najmout vor nebo člun

protože řeka je velmi široká a zrádná

 

lidé mi ale řekli, že mě tam nikdo nepřeveze

neboť podle legendy se ten, kdo se dostal na druhý břeh

už nikdy nevrátil zpět

 

nikdo tě nepřeveze,

budeš muset, na druhý břeh přeplavat

řekli mi

 

vešel jsem tedy do vody a začal jsem plavat

 

uprostřed řeky jsem uviděl mrtvé tělo

proud ho nesl přímo ke mně

 

vyděsil jsem se a chtěl se mrtvole vyhnout

ale ač jsem dělal, co jsem mohl, stále se ke mně přibližovala

 

pochopil jsem, že se ji nevyhnu

a navíc se mě zmocnila zvědavost

 

protože tělo vypadalo jako tělo mnicha

okrově žluté roucho, hladce oholená hlava

 

sebral jsem tedy odvahu a doplaval blíž k mrtvole

 

pohlédl jsem ji do tváře

 

ta tvář byla moje

 

nemohl jsem uvěřit svým očím

 

proud odnášel mé vlastní mrtvé tělo

a já jsem pochopil, že s ní odplouvá

celá má minulost, všechno co jsem vlastnil

vše čím jsem byl

 

už jsem nepotřeboval plavat dál

vrátil jsem se zpět

jen nikdo z lidí zde na břehu

když jsem vylezl z vody, mě nepoznával

 

 

pomalu jsme vstali

podíval jsem se na něj a v jeho očích jsem spatřil dálku

 

a zatím co od odcházel

já jsem vstoupil do řeky

 

 

 

toho mnicha jsem už nikdy neviděl