top of page

poezie v próze

poezie v próze

Až vstoupí jasn
2016
Cesta z lesa
2016
Do všech oceánů
2019
Dveře
2016
Full House
2019
Gestem Atlasovým
2019
Heisenbergův princip neurčitosti
2016
Houpu se na liáně
2016
Introspekce
2019
Jako kravský lejno
2016
Její svět
2019
Jinakost
2019
Kdo Ti řekl že
2016
Když odletěly ryby
2016
Lučištník
2016
Mačkám po ránu
2019
Na cestách bez map
2016
Nepravděpodobně pravdivý
2019
Obálka víry
2019
Od kolébky po kolébku
2019
Oči medvěda
2019
Pianino v kapse
2019
Pohled kudlanky nábožné
2016
Poslední kroužek
2019
Poslední mnich
2016
Pozdě z hnízda
2019
Prázdný člun II.
2016
Puma
2019
Překročil jsem hráz
2019
Sen s chuti medoviny
2016
Shelma
2019
Simone Péréle – Implicite - ver.1
2019
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po
2019
Slunce vyšších pater
2019
Sny, které se plní
2016
Stačí jen být
2016
Stopy
2019
Stopy na plátně
2016
Stékat jako kapka
2016
Stíny tisíce ohňů
2016
Ten nejrychlejší z nás
2018
Toltécká moudrost
2016
U nás na dvorku
2016
Usměvavá moštářka
2019
Uváznutí v čase
2016
V doteku Tao
2016
V roli Sigmunda Freuda
2016
V roli hostitele
2019
V zajetí stromů
2016
Vlak mezi peklem a rájem
2016
Zadělali si na problém
2016
Zbůhdarma planět
2016
Ze života žab
2016
Zákon zachování ege
2016
Úhlem perspektivy
2019
Útočiště
2016
Šest tisíc selhání
2016
Život je poezie v experimentu
2016
Jako_kravský_lejno.png

Mačkám po ránu

14.4.2019

stávám

hmmm

s tvrdou pravidelnosti

7x7 o 5 ráno...

 

miluji vůně jižních plodů

která ulpívá na lepkavých prstech

potřísněných jejich šťávou

jižní plody jsou plné krásy

 

a jsou li vyvinuté od přírody

takříkajíc od pánaboha

bez chemie a jiných zázraků

jsou přirozeně šťavnaté...

 .. 

někdy si připadám, jako odšťavňovač,

jen samé mačkání a o mačkávání

hnětení, mytí a sušení

a když na to přijde, pokradmu i veřejně 

polykám, chutnám a olizuji,

ohmatávám, tahám, zahajuji

vše se stále stejným zaujetím

   

a k tomu vinný hrozny

jen ta představa a dal bych si hned říci

a co na tom, o tom ten život

přeci taky je, ne?

jen ty raní tlaky zůstávají...

 

  

hodně dělaj letáky

mám jich doma plnou bednu

nečtu je hned, bezprostředně

co vypadnou ze schránky

jak vyhřezlý střeva

sousedovic kočky Micky

potom co ji přejel pošťáckej vůz

a Micka,ale někdy, 

když jsme ji chtěli pozlobit  

jsem ji říkali i Minda - Pinda

naposledy svobodně

a volně mňoukla na rozloučenou 

a natáhla ráfy

nechám je uležet

tu bednu letáků – ne Pindy

ty je škoda nechat ležet ladem

pak sice nejsou tak horký

ale jako obrázky jsou pořád pěkný...

 

..

nejvíc mám rád ty obrázky o cestování

takovej krajíř z krajku

co se potuluje furt někde venku

snaží se nacpat úzký do tenkejch

a nakonec končí

v chumlu odsouzených

tak to je fakt hustej příběh...

..

chtěl bych být jako ty lidi

 

... co vyznávaj volnost

... a nemaj pravidla

 

jak těm se žije

bez závislosti na výsledku

žádat - bez skrytých pohnutek

vnímat - bez hodnocení

být silou i prožitkem

a umocněním sebe sama

 

ale žít s nima - to se nedá

...

v tom usměvavá moštářka

soucitně pohne prsy

nahne se ke mně, řka

hele stav na „té“

šťavnatě popovídáme

protože, takovýho olizovače

jsem už dlouho neviděla…

 

víte

kromě míst

ve kterých neustále hodnotíme

jestli je něco dobré

nebo špatné

existuje i jiný prostor

a kde se duše potkávají

a radostně se dělí o zážitky 

jak to lidský tělo s tím egoistickým egem

skvěle zvládli

tak tam se spolu nepotkáme …

bottom of page