poezie v próze
poezie v próze
Až vstoupí jasn | 2016 |
Cesta z lesa | 2016 |
Do všech oceánů | 2019 |
Dveře | 2016 |
Full House | 2019 |
Gestem Atlasovým | 2019 |
Heisenbergův princip neurčitosti | 2016 |
Houpu se na liáně | 2016 |
Introspekce | 2019 |
Jako kravský lejno | 2016 |
Její svět | 2019 |
Jinakost | 2019 |
Kdo Ti řekl že | 2016 |
Když odletěly ryby | 2016 |
Lučištník | 2016 |
Mačkám po ránu | 2019 |
Na cestách bez map | 2016 |
Nepravděpodobně pravdivý | 2019 |
Obálka víry | 2019 |
Od kolébky po kolébku | 2019 |
Oči medvěda | 2019 |
Pianino v kapse | 2019 |
Pohled kudlanky nábožné | 2016 |
Poslední kroužek | 2019 |
Poslední mnich | 2016 |
Pozdě z hnízda | 2019 |
Prázdný člun II. | 2016 |
Puma | 2019 |
Překročil jsem hráz | 2019 |
Sen s chuti medoviny | 2016 |
Shelma | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver.1 | 2019 |
Simone Péréle – Implicite - ver2 – po | 2019 |
Slunce vyšších pater | 2019 |
Sny, které se plní | 2016 |
Stačí jen být | 2016 |
Stopy | 2019 |
Stopy na plátně | 2016 |
Stékat jako kapka | 2016 |
Stíny tisíce ohňů | 2016 |
Ten nejrychlejší z nás | 2018 |
Toltécká moudrost | 2016 |
U nás na dvorku | 2016 |
Usměvavá moštářka | 2019 |
Uváznutí v čase | 2016 |
V doteku Tao | 2016 |
V roli Sigmunda Freuda | 2016 |
V roli hostitele | 2019 |
V zajetí stromů | 2016 |
Vlak mezi peklem a rájem | 2016 |
Zadělali si na problém | 2016 |
Zbůhdarma planět | 2016 |
Ze života žab | 2016 |
Zákon zachování ege | 2016 |
Úhlem perspektivy | 2019 |
Útočiště | 2016 |
Šest tisíc selhání | 2016 |
Život je poezie v experimentu | 2016 |
Mačkám po ránu
14.4.2019
stávám
hmmm
s tvrdou pravidelnosti
7x7 o 5 ráno...
miluji vůně jižních plodů
která ulpívá na lepkavých prstech
potřísněných jejich šťávou
jižní plody jsou plné krásy
a jsou li vyvinuté od přírody
takříkajíc od pánaboha
bez chemie a jiných zázraků
jsou přirozeně šťavnaté...
..
někdy si připadám, jako odšťavňovač,
jen samé mačkání a o mačkávání
hnětení, mytí a sušení
a když na to přijde, pokradmu i veřejně
polykám, chutnám a olizuji,
ohmatávám, tahám, zahajuji
vše se stále stejným zaujetím
a k tomu vinný hrozny
jen ta představa a dal bych si hned říci
a co na tom, o tom ten život
přeci taky je, ne?
jen ty raní tlaky zůstávají...
hodně dělaj letáky
mám jich doma plnou bednu
nečtu je hned, bezprostředně
co vypadnou ze schránky
jak vyhřezlý střeva
sousedovic kočky Micky
potom co ji přejel pošťáckej vůz
a Micka,ale někdy,
když jsme ji chtěli pozlobit
jsem ji říkali i Minda - Pinda
naposledy svobodně
a volně mňoukla na rozloučenou
a natáhla ráfy
nechám je uležet
tu bednu letáků – ne Pindy
ty je škoda nechat ležet ladem
pak sice nejsou tak horký
ale jako obrázky jsou pořád pěkný...
..
nejvíc mám rád ty obrázky o cestování
takovej krajíř z krajku
co se potuluje furt někde venku
snaží se nacpat úzký do tenkejch
a nakonec končí
v chumlu odsouzených
tak to je fakt hustej příběh...
..
chtěl bych být jako ty lidi
... co vyznávaj volnost
... a nemaj pravidla
jak těm se žije
bez závislosti na výsledku
žádat - bez skrytých pohnutek
vnímat - bez hodnocení
být silou i prožitkem
a umocněním sebe sama
ale žít s nima - to se nedá…
...
v tom usměvavá moštářka
soucitně pohne prsy
nahne se ke mně, řka
hele stav na „té“
šťavnatě popovídáme
protože, takovýho olizovače
jsem už dlouho neviděla…
víte
kromě míst
ve kterých neustále hodnotíme
jestli je něco dobré
nebo špatné
existuje i jiný prostor
a kde se duše potkávají
a radostně se dělí o zážitky
jak to lidský tělo s tím egoistickým egem
skvěle zvládli
tak tam se spolu nepotkáme …