Jak plachá laň se někdy díváš,

do pasti lovci zahnaná,

a smutné oči při tom míváš,

slza do oka vehnaná,

Ti stéká po skráních.

 

Hlavu skláníš lehce stranou,

když smaragd v očích zšed’,

já nejsem lovec s jednou ranou,

ty uhneš vždycky lehce stranou,

nenecháš se skolit hned.