ta horká místa na tvém těle

znám pouze já - když osaměle

krajinou nářků v potu tváře

kráčíme sami od oltáře

    

když v chladu jitra slzy hoří

a svět se deštěm znovu tvoří

kolébán vlnou mezi dvěma

vrcholy světel umocněna 

   

se touha mění v náznak víry

že dá se vylézt z černé díry

roztáhnout křídla polámaná

s vědomím  

     

že jsi vyvolená....