když se tak dívám napříč časem 
tak jako tulák s prošlým pasem 
kterému zbývá šance jedna 
 

na krku lano, dole bedna 

ne všechno je, tak jako zdá se 
i život někdy usmívá se 
rozdávat rady jde mu skvěle 
 

leze-li se mnou do postele 

on jen se dívá na mé snahy 
kdy náhle nevím, proč jsem nahý 
přitisklý ke zdi, místo k ženě 
 

zmizela někam pobaveně 

a tak si musím přiznat znova 
že přeci nejsem Casanova 
naklepu polštář, zády k stěně 
 

myšlenky víří vyjeveně