Stejně jak slunce se nikdy nedoví,

jak chutná nektar medový

a oblak se nikdy nevykoupe

ač v hladinách moří se den za dnem houpe,

 

já dávno už sama nepoznám,

koho dnes v Tobě vlastně mám,

zda nezůstal v nás jen srdcelam

vkořeněn hluboko do všech ran.

 

Tak hledám pro Tebe i pro mě

odhodlaně a svorně

onen vzácný hojič ran.

Snad leží tam, za prahem časobran.