Už bylo mi... těžko

i bývalo lehce

však nyní mi - není moc do zpěvu.

.

Byť...

být by mohlo,

neb s povahou hřebce,

já pomalu (ke klidu) dospěju.

.

Kdysi mně bylo, jak do skoku světci,

já s Marií pod křížem

nocoval.

.

Jen za ruku držel jí (snad toužil mít záruku)

však podivní svědci,

řekli, že jsem s ní

obcoval.

.

Na koně sázky, rostly jak klásky 

dnes není už, proč bych si stěžoval.

 

Zbyla jen vzpomínka, do ohně polínka,

vždy zlehka jen, to moje chytla

vždy zlehka jen,

aby nechytlo

 

(však na to už nejsou svědci)

.

a do ucha šeptla mi:

„Pojď, jdeme na první lekci...“

.

Já podoben slepci 

ptám se: 

                                                               "Co bude?"

.

„No...“

.

„Jezdec na hřebci “

.

.

(a pak jsem jí... do dnes ... miloval)