Jsem ranní duhou

I bílou stuhou

I Tvojí sázkou

Na cestě za otázkou

 

Jaký, že jsem?...

                     a mohl jsem být jiný?

Vždyť za chlapa ...

                    mluví hlavně jeho činy

podle nich poznáš

                     na mužským vlastně všecko

zda už je moudrý

                     anebo ještě děcko                                                                                                                                 

   

 ..

   

Jsi v očích šelma...

  

Čistota bělma

Mluví o duši

s pouští i buší

 

Jaká, že jsi? ...

                 a mohla bys být jiná ?

Tahle ta sloka...

                 mně něco připomíná

Ve vztahu často

                 když postihnou Tě křeče

Druhý v tom vidí

              šanci na tvrdé smeče

 

..

  

Jsme, jací jsme

             a nebudeme jiní

z nás nestanou se

             nikdy Beduíni      

vztah je jak řeka

             někdy se řítí cvalem

jindy jak olej

             či schnoucím říčním kalem

..

většina z lidí

            se bojí této cesty

jen co vyplují

            hned oblékají vesty

povahy slabší

           už zvrací přes okraje

 

myšlenka ztroskotat

          velmi rychle zraje