to často se mi stává...

    

Slavík si shora pěje

Jen tak - uprostřed děje

já zrovna vnímám krásu

..

V životě v každém z klasů

Na pivě u Pinkasů

Z pohledu od Parnase,

že Vltava je zase...

vylitá

..

Když tohle může řeka

Tak to já umím taky

Bych zahnal splínu mraky

Dříve než mě porazí

..

Nebem si jako lodě

Po vzdušné pitné vodě

Jak saky-paky vaky

Do kterých vložil sémě

každému – jenom ne mně

putují

..

Byť jeho ovce pasu

se občas - čas od času

na duši mihnou se vrásky

a ty jak drobné klásky,

Se větrem stáčí 

stranou

..

Do šumu mnoha hlasů

Odněkud zazní: „zpráva“

která pak smysl dává

starým

... i novým vráskám

  

... i žalu, jež se chvěje

... i tichu, které pěje

... i tobě u ranveje

   

kde máváš všem svým

odejitým láskám