​

 

dolévám ticho z okamžiků

do veršů plných otazníků

po nocích slastí

                             teď sám vzhůru

po nocích sama

                                 pláčeš z kůru

..

a proudy slz tvých

jako deště

                           hlavu mi smáčí

    

křičíš:

            „J e š t ě?“

    

mé kapky slz jsou

                                   rány holí

rány své solím 

                                 jen ať bolí

..

byla jsi pro mne mnohem více,

kouzelným srpkem půlměsíce

     

nektarem pitým skrytě v šeru

já rány tvé teď na mě beru

   

stále jsem duha, co tě láká

naprostá volnost pro tuláka

     

                       ....

    

kde hledám ztěžka cestu v stěně

víříš jak vítr nenuceně