dolévám ticho z okamžiků

do veršů plných otazníků

po nocích slastí

                             teď sám vzhůru

po nocích sama

                                 pláčeš z kůru

..

a proudy slz tvých

jako deště

                           hlavu mi smáčí

    

křičíš:

            „J e š t ě?“

    

mé kapky slz jsou

                                   rány holí

rány své solím 

                                 jen ať bolí

..

byla jsi pro mne mnohem více,

kouzelným srpkem půlměsíce

nektarem pitým skrytě v šeru

já rány tvé teď na mě beru

 

chtěli jsme spolu hledat štěstí

však tvoje oči po neřesti

zmateně hledaj harmonii

já ti ji dal

 

však dáš ty mi ji ?