Introspekce s Bufo

 

ležím na zemi

a vlhká tráva mě odporně studí....

 . 

všechno je úhel pohledu,

říkám si frázi, kterou

si v duchu, při jeho absenci,

opakuji několikrát denně

  .

byl to přeci můj nápad

a mé nadšení,

že na sobě vyzkouším

všechny ty profláklé psychedelické

a psychotropní umocňovadla

.

dnes je tedy čas na žábu

nebude to sice žádná Amazonská

Bufo Alvarius,

tu u nás u rybníka těžko chytím,

ale žába jako žába, říkám si

a čekám na nějakou tu naši ropuchu...

.

chutnala odporně,

trochu nakysle, ale účinky-

jak její ségra Bufo

.

jen co jsem ji olízal

a pustil do trávy,

místo, aby zděšeně prchala,

dívala se upřeně na mě,

jako když kobra znehybňuje

pohledem králíčka...

.

začal jsem tuhnout,

nejprve mimika,

pak kratší výběžky těla,

jako prsty a tak

a pak vcelku přirozeně,

se mi setřela hranice vnímání

kdo, že je jaký živočich….

.

snad výpadkem mých zábran

vidět dosud neviděné, 

zažít nezažité,

jsem pocítil ticho a 

v extázi vzdechů,

ochutnal nektar všech smyslů

.

pocítil šílenou touhu,

se do Tebe ponořit,

oceáne můj Tichý....

.

dívám se jak hraješ na klavír,

bosé nohy Ti omývají vlnky,

ty šťastné a silné,

jež touha po dotyku a po polibku,

donutí najít poslední zbytky sil,

sil celého oceánu

a vzrušené vlastním vlněním,

jak v tanci za zpěvu Katie Melua,

se vrhají k tvým nohám

.

ve vidině tak pomíjivě krátkého

doteku....

  

nijak to nevnímáš jsa soustředěna

jen na každý jednotlivý pohyb

tvých štíhlých prstů...

.

na sobě máš spodní prádlo mé oblíbené značky

Simone Péréle – Implicite,

barvy kobaltová modř

a klapky klavíru jaksi sami od sebe

padají a klesají a stoupají až na vrchol

  

kde zpění - jak vlny oceánu...

.

noty vypálené na mém těle,

čteš s očima zavřenýma,

bez známe nejistoty

 

znáš všechna lidská těla dokonale

tedy nejen to mé...

.

když někdo hlasitě dáví

a vydává až zvířecí zvuky,

s úlekem se proberu,

abych vzápětí s úlevou zjistil,

že jsem to já

 

rybník je stále na svém místě

.

jen slunce málo hřeje i svítí

je ovšem možné, 

že je to měsíc....

.

ale je mi to fuk

  

chtěl jsem tě ještě spatřit,

ale ty nikde,

 

nestál jsem ti ani za 

to jedno 

normální

kváknutí -

- na rozloučenou....

natož,

abys mě zezadu objala,

políbila na šíji

.

tak tedy sbohem...

.

ty ropucho