v přesahu slov já city své věším

vyvětrám život od sklepa po krov

z pradávných vzpomínek stále se těším

nalevo prašná je odnikud cesta

za domem hloubím si sám sobě rov

 

až kolem půjdete, spočiňte na chvíli

kytičku Frézii položte na zem

pokud se zachvěje jak křídla motýli

to pukla dle Jana už pečeť šestá

vrátí se v marnosti s podivným vzkazem

 

„Nebe nechť svinuto jak svitek papyru.

Sedmý den budou se nepraví kát

Vracím se mezi Vás první to z kurýrů

Ten kdo stál při mně, se nemusí bát“

 

Na vratkých základech chrámy již třesou se

Z katedrál marnosti zní poplašný zvon

Jak vlny na moři éterem nesou se

Až pečeť poslední pak ukončí shon