​

 

prapory svěsil

jsem z ega svého

v deníku letce

záznamy z cest

zakryl jsem tuží

což jsem si užil

netřeba vidět

v tom žádné z gest

.

  

kdo plní kapsu

svou jenom lhaním

a mosty bořit

dává za lest

kopanou studnu

nejistí skruží

na trh svou kůži

nechce nést

.

nedojde k cíli

naplněn štěstím

kdo zmaten honí

jak pes svůj chvost

já v hlavě mám jen

přítomné bytí

už nikdy žádnou

minulost