já pyšný byl - byť jen na chvíli,

vzpomínám s mírnou nostalgií 

na čas, kdy hledal chtivé duše, 

pouštěl je z cel...

pak trefil z kuše

.

můj šíp měl hrot a vzadu chmýří

tělo, jak z kůže netopýří

vždy přesný byl a létal ladně

teď zlomen v půli...

leží na dně

.

zmateně klesl ke dnu bytí

tím zmizel strach, jen vlků vytí

dá rozpomenout na tu dobu,

kdy skoba byla...

na ozdobu

.

tak jsem se svěsil - schoval jazyk

není nutné, smrt svou - si kazit

 

vidět, jak schlíple visí z pusy

navíc mi zmodrá... 

 

to fakt nemusím