život si cykluje, cyklicky tiká

na věži kostela, je malá nika

stál na ní cherubín, teď je však pryč

zbyla tu po něm, jen ohnutá tyč

 

kdysi ho nabodli, za jeho hříchy

tyč ovšem prozřela a v roli míchy

vnímala zezdola, že v kazatelně

myšlenky horší jsou než myslitelné

 

on, že byl andělem nad anděly

na lidi myslel, proč nedospěli

prorostla všude ta podivná věc

muž jménem Gabriel, archandělec

 

zástupy podobných v patách mu jdou

za hříchy hříšníky nelitujou

život si smyčkuje, ve smyčkách vzniká

na každém z kostelů je ukryta nika