Řekl mi mudr(c) v bílém plášti:

„ten mozek váš je hrozně zvláštní.

Máte v něm krásná bílá místa,

jen pánbůh ví, co se zde chystá.“

 

Léčil jsem mozků víc než stovku.

Mozky, jež spadly na vozovku,

jež koupaly se denně v rumu

teď plavou v lihu, díky umu.

 

I mnohé jiné, bez příčiny,

poznaly nůž můj za své činy.

 

Každému vždy a podle zásluh:

„řek“ chlapík v bílém,

 prý ňákej pánbůh.

 

Mám fotky „sbohem“...

   ... prý koplas lehce

Zadnice má (však) ...

                                  ... furt srůst mi nechce

 

Zdá se mi, že mám v hlavě díru,

zářící černě do vesmíru.

 

V erupcích myšlenek - je cítit Zmar,

jak mladé Magma

byť já jsem stár.

 

Však erupce citu  - stále chrlí žár

jen jedna byla eM ...

 

jež měla ...

 

 dar