Naděje umírá vždy jako poslední

„ Co kdyby...

 na Pravdu, ona nebrala zřetel?...“

Slunce si zamane, zapadne v poledni

Ty hledáš čtyřlístek a dostáváš jetel

 

Svět je jen záplava s tisícem vzpomínek

Některé bolí a jiné jsou už k smíchu

Zdlouhavý počátek, končívá kvapíkem

Čistý ses narodil, teď skvrny máš od hříchů

 

„Z čeho kam dorůstáš?“

„Jsi pro list řapíkem?“

„A nebo...

jenom list a schneš si tak potichu?“

 

Třese se zimou na skráni tvé pramínek

Do očí padá ti, snad abys uviděl

Jméno má po otci, říkaj mu Ječmínek

Okolo podobné, tak co by záviděl

 

Hladím si vousy, on hoří jak plamínek

Zvědavost léčí vždy, i ten největší splín

Temnotou bliká si zas nový kahánek

Z klínu jsi vylezl

„Tak hybaj ven z plín“

.

..

...

„Tati...“

                                                               „ Copak je?...“

„ Co bude teď dál?“

 

                                                         „Hele Ječmínku...“

                                 „Nehledej vousy na hladině jezera“

                                                          „Ponoř se a plav“

                                                                                 .

                                                                                 .

                                                                 „To jezero...

                                                                   i ta ryba... 

                                                                                                 .

                                                                  jsi přeci TY“