V popelu stále ještě žhnoucím

V zarudlých očích – anděla

život je darem nehynoucím

Smrt na mě mlsně hleděla

Pro lásku k sobě máme vlohy

Pro víc než jeden – kola běh

Jsme sami sobě vlastně bohy

Vyzkouším všechno, není spěch

Víra je lékem na cokoli,

Má ovšem krátký odpočet,

pak vyprchá, tak že to bolí,

je nutno prožít, byť jsem čet.

V popelu chladném, koho vina,

že v ohni shořel všechen žár,

a v žáru viny domovina

modlím se stále za požár

Modlím se vroucně k nejvyššímu,

Hele ty vole, kams mě sved,

Ptám, se sám sebe: „Nevyšinu?“

Sám sobě lžu...

snad naposled!