Nečučte na mě

nemáte právo

hodnotit něco

od stolu

Jsem o dost jiný

než bývá zdrávo

(poslední z padlých)

(hájí své právo)

na jinak šedém

atolu

 

Když v slzách hoře

koupe se moře

a slunce k tomu

usíná

Jsem jako ryba

z průměru chyba

(poslední jiskra)

(světlo a  krystal)

na kterou popel

vzpomíná

 

Uléhám večer

kde rozestláno

ráno mě šimrá

tichý Hlas

To na piano

Ivan svět budí

(po(s)ledním veršem)

(nikdy nenudí)

život je trochu jak

Alcatraz

 

Čučte si na mě

jak je vám libo

ruce mě poutá

košilka.

Jsem trochu prdlý

na to mám právo

(na další pokus)

(projít tou bránou)

jsem směrodatná

.

   .

      .

                o        d 

                     ch                                 y

lka