​

na duši stigmata s projevy diktátu

k poznání důvodů, vzpomínám na tátu

obrazy vyvstanou, chtěly by někam běžet

moudrost mu upadla, on však ji nechal ležet

 

zmateně pobíhal, hledal ji všude kolem

na nohou závaží na jinak těle holém

v bolesti zrozený s výkřikem do naděje

závaží přibyla, lákadla na zloděje

 

kde jenom sakra jsi?

sám sebe často ptal se

 

kde jenom sakra jsi?

když za iluzí hnal se

 

kde jenom .... sakra ...

 

jsi ?

 

na těle stigmata, nebolí přesto v duši

podivný nepokoj v pokoji plném uší

poslouchám slyšící, kteří mě poslouchají

Verdiho Te Deum mi k tomu tiše hrají

 

moudrost mi upadla, leží teď vedle tvoji

oba jsme prozřeli po velmi dlouhém boji

v radosti zrozený, vracím se do nicoty

se sebou smířený, přemýšlím nad životy

 

jsou ?