Je to tak hrozně dávno, jak by to bylo včera 
To čas si jen tak klimbal a z chodby zněla... 
Věra

Tamtamy mezi patry, zvou na válečnou stezku 
Křičící válečníci, jen hrají dál svou... 
desku 

Ne... nejsem z toho smutný, ani nemám z toho splíny 
Je pozdě bycha honit a navíc ... 
já jsem líný 

Jen v duši pevně vrytá, je chuť i vůně naše 
Kdy omamná je stále, tak jako dýmka... 
haše 

Vím... nejsem, co jsi chtěla, já tleskám jednou dlaní 
Víš... stojíš-li si za svým i život... 
se ti klaní 

Vždyť, až to moje tělo, zakryje kupa hlíny 
Po všem, co se mi dělo, zbydou... 
jenom stíny 


A může to být jinak? 
No jasně, vždycky může... 

To v létě bude sněžit a v zimě kvésti růže 
Vždyť i ta naše těla dnes kryje 
jiná kůže 


Já jenom teďka dumám, zda-li 

dáš mi... 

co bych chtěl 

On totiž čas ........ je někdy 

spása 

a jindy....... 

nepřítel 

Já jenom trochu dumám, zda 

dám ti ... 
co bys chtěla ... 

Ta mince má dvě strany 
I naše to tak měla 

jsou odděleny hranou 

Na jedné z nich je duše 
Ta druhá je pro těla 
A hrana je jen branou 
Kde mohou splynout 

zcela 

Však potvrďte mi někdo 

Že vám ta hrana padla 
Že mince stále stojí 

Jen obě strany raděj 

Nekoukaj 

do zrcadla 






PS 
Jen potvrďte mi někdo 
Že se já vážně mýlím, 
Však sbírám mince marně 
A k cíli se neblížím 






.