Je na papíře bílá,

neviditelná víla,

tichá a studená,

objímá lidská ramena.

 

Je nejtvrdší náš trest

za strach a za neřest,

za ztrátu odvahy

vložit vše na váhy

a břímě risku nést.

 

Až jednou, snad, v prach

odložím z bolesti strach

a smířím se s náručí sevřenou,

podlomím bojácnost v kolenou,

pak opustí mě ta vražedná

kmotra krutosti,

samota samotná.