jak pokladnice plná světla

jsi růže, která v zimě kvetla

a mrazu se jen lehce smála

když zmrzlá země u ní tála

 

jak uschlý květ na mrtvém stvolu

jsem nádoba, jenž čelí bolu

a plně prázdná do všech koutků

se hrnu střemhlav ke kohoutku

 

jsme oba v tomto divném světe

dva krásné fleky na tapetě

já moudrý flek co vyšel z mody

ty Enigma se svými kódy

 

pak v plném tichu brzy z rána

zní tvoje slova kódována

a lásku, která neuvadne

nám prožívat je celkem snadné