Ve spleti jedniček a nul

Jak poznat rychle, kdo je vůl

Jak uznat rychle zda je host

I ta, již starej říká kost

 

Včera ji přitáh z knajpy bos

Na ksichtě ksicht a křivej nos

„Chytla se mě fakt jako štěně“

Hájí se vůl teď utrápeně

 

 

No znáte chlapy, jak to maj

Různý je mrav byť stejný kraj

Ten můj hned vezme roli boss

Vidí v nás blb jen stádo koz

 

Všichni však vědí jak být cool

Vytáhnou činky, schovaj hůl

Zatáhnou vanu vypnou hruď

 

Hmmm... no...

 

špatné ... to .... není

.... suď, jak suď

 

 

Možná jsme my jen zapomněli

co jsem tak rádi kdysi měli

ten kradmý dotek ve tmě kina

za smutkem tvým....

                           je  vždy   má vina

                              je vždy má vina

                                 je vždy má vina ?

                                                 ???

                                                  ?

 

že skočím jednou z Ostankina

 

 

 

.... a při tom je s ním vlastně psina

.... já prý jsem tolik... tolik jiná

 

.... on má tak... tak...

                        no... všechno... v cajku

 

že rychle hledám bílou vlajku

 

 

potom  - když něžně jde do zteče

v něm všechno tuhne

ve mně teče

 

a za tu cestu ke Klondike

dostanem od vás plno like

 

však náhle přijde probuzení

do stavu  - který snění mění

 

pomocí jedné holé věty

rány co rozdám ... 

                          ... vracíš mně ty

 

opět v tu známou realitu 

v níž všichni občas řveme světu

 

a máme přitom lživý hlas

 

„SORRY, JÁ FAKT TEĎ NEMÁM ČAS“

 nemám čas...             

                        namám čas!!                      ne

                                                                      mám 

  nemáš čas !!                                                   čas ...

 

 

                                     bude čas?
 

 

máté čas ??

  

 

No....

 

Není to škoda ?

Prosím Vás ...

 

 

 

(čas... je jen iluze v každém z nás)