Stálo se náhle, že míň bylo vláhy,

pohromu přežilo, pár sinic a řas.

Oblohou znavení jeřábi táhli,

na křídlech zlomených hledali vlast.

Ticho si na Halo efekt jen hrálo,

do toho odněkud saxofon hrál.

Prosil snad slunce, by méně se smálo,

v dáli splav žíznivě zanotoval:

„Já nejsem vinen, to člověk je stínem!“

„Zbavte ho všech jeho práv“

U splavu sedím, jsem... podivným znalcem,

jsem ústím i hradlem, podivným trdlem,

nemocný, i když jsem zdráv

jsem saniťák v poli, tvá ovce Dolly

jsem mateří douškou, ne moji...

Tvou zkouškou,

 zda rozeznáš, co je to mrav

jsem z pozadí klika a vím co se říká

„Tak konečně začni!“,

„ROSVIŤ“

 “ néééé zhasni“

„tak co je??“

“zhasneš už ?“

„chraň Tě Ruka Páně Šáhnout Na Ten Vypínač“