spatřil jsem kopii v bělostném úboru

po čtyřech lezla sem po schodech nahoru

v prachu a popelu po cestě bez konce

jež vedou sem ke mně, domovu šílence

 

obličej šedivý postrádal mimiku

táhnout se k mým nohám, nemělo logiku

očima zrcadlil dálavy vesmíru

v ruce měl tlačítko, s nápisem kopíruj

 

civěl jsem na něho, zmatený zvědavec

na hlavě peří měl - zobák jak krkavec

myšlenky ve slova krákavě rozvinul

vyzval mě, abych si  - za všechno prominul

 

..

 

prominul důvody, prominul následky

trnem, že v oku byl u jedné sousedky

 

prominul tajné i veřejné neřesti

doufaje naivně - získám na svěžesti

 

pochopil všechny své pády i vzestupy

vzdát se sám sebe je otázka ochoty

 

dívat se na život s pocitem bez lpění

mám stále své chyby  - krkavec ocení

 

že o tom vím

 

..

 

život je právě teď nečeká na příště

my se ho držíme přisáti jak klíště

trochu mě unavil, naplnil mé břicho

 

zjišťuji užasle  

 

„jsem to jen já“

 

 

 ticho