když život pod rukama běsní

urvané psisko z řetězu

pak ze strachu, který jen vězní

do boudy k němu nelezu

..

vždyť stačí vidět jeho stíny

válečné barvy ve tváři

hned v hlavě kopu jámu z hlíny

ta moji cestu vytváří

 

na co mít tyhle marné splíny

jak sluncem byl bych ozářen

když prolezl jsem - zatlouk klíny

uzamkl dveře žaláře

 

 

proč máte předem vaše strachy

ta hlína tolik neváží

mít v hlavě „nic“ je víc než prachy

plnost je jenom závaží