Filo-poezie
Dírou v plotě | 28/02/2021 |
Anděl | 11/02/2021 |
Haloo v ústavu 2 | 17/07/2020 |
Haloo v ústavu 1 | 10/06/2020 |
Hořkost spasení | 13/03/2020 |
Název díla | 15/01/2020 |
Černé klapky | 29/12/2019 |
Jen žádné potíže | 19/12/2019 |
Krev na rtu | 16/11/2019 |
Vše co mě nezabije | 23/08/2019 |
Závist je i to co není | 10/08/2019 |
Uhlem | 01/08/2019 |
Pokud mě slyšíš neboj se | 19/07/2019 |
Minule mě minula | 07/07/2019 |
Na obou polech | 22/04/2019 |
Růže z Jericha | 26/03/2019 |
Na vlastní pěst | 01/02/2019 |
Chycen(i/í) do sítě | 17/01/2019 |
Divnější divných | 06/01/2019 |
Jako ryba v kleci | 02/01/2019 |
Co když přeci jen | 18/12/2018 |
Máš-li vzory - Don't Worry | 16/12/2018 |
Jakže to vlastně | 05/12/2018 |
Stoletá voda | 23/11/2018 |
Co mi to tu | 20/11/2018 |
To kdybych věděl | 12/11/2018 |
Buším na nebeskou bránu | 11/11/2018 |
Mít klíč jdu pryč | 23/10/2018 |
Jednou to pochopíš | 12/10/2018 |
My chceme moc | 06/10/2018 |
Jedno velké nic | 28/09/2018 |
Krahujci | 26/09/2018 |
Ještě jsem nedočet | 28/07/2018 |
Enigma | 22/02/2018 |
Bez řetězu | 17/02/2018 |
Zmatený zvědavec | 30/01/2018 |
Zlomený v půli | 19/10/2016 |
Život na hřebík | 29/09/2016 |
Skokan | 16/07/2016 |
Zůstanu už bosy | 23/04/2016 |
Písek v hodinách | 20/04/2016 |
Věnováno
CeP rating :
Perex
Perex
Chycen(i/í) do sítě
08.01.2019
Ve spleti jedniček a nul
Jak poznat rychle, kdo je vůl
Jak uznat rychle zda je host
I ta, již starej říká kost
Včera ji přitáh z knajpy bos
Na ksichtě ksicht a křivej nos
„Chytla se mě fakt jako štěně“
Hájí se vůl teď utrápeně
No znáte chlapy, jak to maj
Různý je mrav byť stejný kraj
Ten můj hned vezme roli boss
Vidí v nás blb jen stádo koz
Všichni však vědí jak být cool
Vytáhnou činky, schovaj hůl
Zatáhnou vanu vypnou hruď
Hmmm... no...
špatné ... to .... není
.... suď, jak suď
Možná jsme my jen zapomněli
co jsem tak rádi kdysi měli
ten kradmý dotek ve tmě kina
za smutkem tvým....
je vždy má vina
je vždy má vina
je vždy má vina ?
???
?
že skočím jednou z Ostankina
.... a při tom je s ním vlastně psina
.... já prý jsem tolik... tolik jiná
.... on má tak... tak...
no... všechno... v cajku
že rychle hledám bílou vlajku
potom - když něžně jde do zteče
v něm všechno tuhne
ve mně teče
a za tu cestu ke Klondike
dostanem od vás plno like
však náhle přijde probuzení
do stavu - který snění mění
pomocí jedné holé věty
rány co rozdám ...
... vracíš mně ty
opět v tu známou realitu
v níž všichni občas řveme světu
a máme přitom lživý hlas
„SORRY, JÁ FAKT TEĎ NEMÁM ČAS“
nemám čas...
namám čas!! ne
mám
nemáš čas !! čas ...
bude čas?
máté čas ??
No....
Není to škoda ?
Prosím Vás ...
(čas... je jen iluze v každém z nás)