Stále stejnou tmou.

Po cestách, které nevidím.

Já vnímám jenom jejich stín,

který vlastně nejde,

přehlédnout...

 

Napůl jakby hrou.

Ať se bráním či závidím.

Já občas cítím lehký splín,

leží jako propast,

pode mnou...

 

Nakreslil ji čas.

Je skvělý malíř, to já vím.

Já jeho dílo velmi ctím,

pasti v sobě musím,

překlenout...

 

Stále stejnou tmou

Po sté padám, však stejně sním

že jednou spojím klínem klín,

ležet budu opřen

v kolenou