v podivném přeludu žijeme

lapeni ve snové sítě

na osud pokaždé klejeme

náš svět jsou sny co má dítě

 

vytváří prostory jako špás

poté je zabydlí námi

zakouší přítomnost skrze nás

světy jsou pro něj jen hrami

 

nekárá, neradí, sleduje

daroval úplnou volnost

jak stárne, tak trochu machruje

nových snů má ale hojnost

 

možná, že jeho sny nechápu

nevidím, kam on tím míří

třeba až dosním svou etapu

pochopím sen v celé šíři