Spása je myšlenka, podivná vůně

po které duše tvá, ach tolik stůně.

Nedá ti pokoje, stále tě moří

s životem zrodí se, ve smrti shoří.

 

Barevné praporky ve větru vějí.

Za zvuků mlýnku já k modlitbě spěji.

Kdo hledá spásu jen tam někde venku,

ten mine vodu, má jen prázdnou sklenku.

 

Život je škola, jež učí tě žíti,

jak v bludné duši na temno své svítit.

Když zaháníš stíny, srdce jen buší,

však hledáš-li spásu,

 

najdeš svou duši.