​

 

Vždy na pomezí dne a noci

byť nejsi se mnou, mám ten pocit

jako bys byla napůl ve mně

jako jsou chodby v každém domě

jako bych já byl celý v tobě

jako je světlo v tmavé chodbě

 

třeba je všechno jenom zdání

je to jen pocit k pousmání

zavalen vlnou už si lokám

nemám strach (vážně) jen se lekám

z kdejaké hloupé pitominy

špatně se žije, když chybí činy