Znova si stoupám, zas a znova

Opět to píšu, stejná slova

V pokleku nelze dlouho žít

 

Z pokleku nelze vzlétnout vzhůru

Srdce tvé čeká jen na rupturu

Život jen látáš, však došla ti nit

 

Z pokleku lehčí je k zemi padnout

Z blízka tak vidíš jak květy vadnou

Lítáš-li v oblacích, postrádáš cit

 

Bezcitný letec však stoupá hravě

Pak křídla mu shoří v marné slávě

Život je prožitek, nejde jen snít