​

 

Někdy mně vážně chybí něco,

Něco...

Co nelze lehce popsat slovy

Jako když házíš kosti psovi

Jako když vaříš jenom z vody

 

Jako když seješ pole neorané

Jako když měníš jednou pro vždy dané

 

Jako tvá matka, která mění

Tvé sny, jež vůbec nedocení

Dělá z nich svoje vlastní vize

Čte v tobě prý, jak v prázdné knize

 

Kde nejsou slova, přec není prázdno

Třeba jen strachem v hrdle váznou

Kde chybí láska

Kde není ctěna

Život mi spadl, jak pivní pěna

Chuť s vůní tolik vytoužená

Vyčpěla někam do ztracena

 

To jádro pudla však leží v Tobě

Sám v sobě pohřbený

Sám v prázdném hrobě