Tak bez konce i bez začátku

Bez odpovědi na otázku

Bez zákopů a válek v bytě

Bez na Zdi nářku miluji tě

 

Se lidský život někam vleče

Jak řeka, která sotva teče

Tak plně pustý s křeči v břiše

Na sebe volám: „Zakřič tiše“

 

Tak tedy křičím – Řvu si v sobě

Až moje tělo shnije v hrobě

Co bude s mojí duší ale?

Kdo zahraje jí Pastorále?

 

Jsou odpovědi bez otázek

Brunátný otec, v ruce pásek

 

Uštvaná žena z práce letí

Za ruce vláčí dvě s Tvých dětí

 

A s plnou hlavou křižovatek

V levé je dcera, v pravé spratek

Doprava houstne, jak se šeří

Ono pozvána na večeři

 

Ptáte se kým že?       

                                               Není to jedno?

 

Prý někdo z práce!

Snad ten z tou bednou

                                                     Neříkejte ?

 

Už s ním prý byla...

                                     To já...  bych z něj ...

                                                          víte co?

Blila?                              

                                              No dovolte?!?

                       

?? ...??                               

                                                        ... vyla

 

 

 

Dnes je však středa.  Ach už zase

Přežraná jsem. Budu jak prase.

Večeře ušla a pak sklínka

 

Chtěl ještě jednu, jako kdysi

Tehdy jsem byla ještě husa

Večeře, sklínka rychlá pusa

 

Doma mě čeká upomínka

Ta v levé ruce. Ne ten spratek.

Chyba na jedné z křižovatek